Mission: Cannes, díl 2. Covidový western Eddington je největším propadákem festivalu
Covidová satira a zároveň westernový thriller – a taky největší propadák letošního festivalu v Cannes. To je Eddington od amerického režiséra Ariho Astera. Komorní japonský snímek Renoir, neočekávaný a turbulentní výlet do pouště ve španělském filmu Sirât, děsivé mateřství od režisérky Lynne Ramsay a některé další snímky naopak vzbudily nadšení.
Ari Aster stojí za filmy Slunovrat nebo On se bojí. V hlavní roli novinky se představil Joaquin Phoenix jako šerif a zároveň „antirouškař“, který se chce stát starostou titulního amerického maloměsta Eddington.
Snímek patřil mezi nejočekávanější položky programu. Aster měl ambice poukázat na rozklad společnosti v USA vlivem konspiračních teorií, „nesmyslných“ covidových opatření, „absurdních“ dopadů hnutí Black Lives Matter v periferních místech, na zničující vliv sociálních sítí a kultů.
Mission: Cannes, díl 1. Festival nabídl glamour, politiku i umělecký film už v prvních dnech
Číst článek
Bohužel nic podstatného neříká o žádném z nahromaděných témat. Všechny figury působí jako součást panoptikálního maloměsta s poněkud vymytým mozkem, a film sám tak působí až zcestně nebo politicky velmi problematicky.
Navíc trvá nesoudné dvě a půl hodiny a promarňuje potenciál vedlejší postav, které hrají další známí herci a herečky, jako je Emma Stone nebo Pedro Pascal.
Je docela dobře možné, že Eddington ukázal trvalé limity populárního hororového autora, který se v posledních dvou filmech rozmáchl ke spletitým příběhům s existenciálním a satirickým rozměrem.
Domácí americké publikum bude nepochybně o něco pozorněji číst Asterovy odkazy na politické reálie včetně skutečných kauz a kulturních souvislostí, evropská kritika ale zatím s přehledem zařadila Eddington na chvost průběžného hodnocení toho, co nejprestižnější festival světa nabízí.
Canneský výběr z hroznů
Mezi filmy, které na rozdíl od Eddingtonu zazářily v pozitivním slova smyslu, patří snímek Sirât, ve kterém režisér Oliver Laxe bere své hrdiny na nepředvídatelnou cestu marockou pouští. Otec (hraje ho Sergi Lopez) se za doprovodu malého synka vydá na rave party, aby hledal ztracenou dceru.
‚Děkuji festivalu za tuto komunitu, tento vesmír.‘ De Niro získal v Cannes Zlatou palmu za celoživotní dílo
Číst článek
Přidá se ke skupině drifterů, kteří navzdory vypjaté mezinárodní a vojenské situaci zamíří přes hory a nehostinné pláně na další party kdesi v poušti. Významově otevřená, obrazově magická a na několika místech šokující podívaná je velmi inspirativní.
Titul filmu Sirât úvodní motto vysvětluje jako muslimský, jako nit tenký mostem mezi peklem a nebem, kde se duše potkává se svou pravou podobou.
Japonský snímek Renoir není navzdory svému názvu biografií francouzského malíře, ale křehkým vyprávěním o malé holčičce, které umírá otec a ona trpí nekomunikativností celé společnosti. Uchyluje se k různým fantaziím od školních prací až po telefonování na linku seznamky.
Režisérka Chie Hayakawa, velký talent současné asijské artové kinematografie, příběh zasadila do 90. let minulého století, čímž se vyhnula tomu, aby film působil jako kritika současné společnosti, a podtrhla jeho komorní vyznění, dětskou fantazii a existenciální aspekty.
Cinefilní poctou žánrovým filmům i béčkovým podívaným, a zároveň velmi politickým kouskem je pak Tajný agent, se kterým se vrací Brazilec Kleber Mendonça Filho. Jeho snímek je zasazený do doby vojenské diktatury, odehrává se (převážně) v roce 1977.
Drsnou, černým humorem vybavenou verzi mateřského traumatu představuje ve filmu Die, My Love britská režisérka Lynne Ramsay. Ženu rozkládající se po narození dítěte v izolaci, nepochopení a neuspokojení představuje Jennifer Lawrence, jejího manžele Robert Pattinson. Všechny zmíněné tituly by mohly zaujmout porotu na některou z cen.
Dogma Reloaded! Zákaz internetu
Dánští filmaři včetně Larse von Triera a Thomase Vinterberga vyrukovali v roce 1995 s manifestem Dogma, který velmi rezonoval v tehdejší kinematografii.
Teď, v roce 2025, přišla pětice tvůrkyň a tvůrců na okraj festivalu v Cannes s dalším „slibem čistoty“. Ten má pomoct zachovat originalitu (autorské) kinematografie. A má mimo jiné podporu zmíněné dvojice, stojící za 30 let starým prohlášením.
Například scénář se má podle manifestu Dogma 25 psát pouze ručně. Filmaři nesmí využívat internet, a to po celou dobu tvůrčího procesu. Minimálně polovina filmu musí být bez dialogů. Za kamerou nesmí stát víc než 10 lidí. A film může vznikat nanejvýš jeden rok.
Celé znění manifestu přináší server Variety.
