OVĚŘOVNA: Ukrajina jako konstrukt darovaných území? ‚Moskva jim nikdy nic nedala,‘ míní odborník
Na první pohled vypadá mapa Ukrajiny jako historický přehled vývoje jejího území. Ve skutečnosti jde o silně ideologický nástroj ruské propagandy, který se snaží vyvolat dojem, že Ukrajina je pouhým konstruktem, sestaveným z darovaných území. „Ukrajině nikdy nikdo z moskevského centra nic nedaroval. Je to naprosto a zcela účelově zavádějící postup,“ upozorňuje pro server iROZHLAS.cz ukrajinista Bohdan Zilynskyj.
Barevná mapa, která rozděluje Ukrajinu podle toho, které části údajně „darovali“ jednotliví ruští vládci – carové, Lenin, Stalin nebo Chruščov – představuje podle Zilynského naprosto diletantský přístup k historii.
Taková znázornění nejsou nevinným historickým shrnutím, ale součástí politické manipulace, jejímž cílem je zpochybnit samotnou existenci Ukrajiny jako historického a státního útvaru.
Mapa se šíří prostřednictvím příspěvků na sociálních sítích a také řetězových e-mailů. Na jeden takový redaktory rubriky OVĚŘOVNA! upozornili čtenáři. O novou dezinformaci ale rozhodně nejde, je to jedna z těch, které se ve veřejném prostoru objevují pravidelně. Například už v roce 2019 ji vyvracel web Manipulátoři.
„Ukrajině nikdy nikdo z moskevského centra nic nedaroval. A jak by také mohl darovat, jestliže se do roku 1917 a v posledních letech už zase znovu tvrdí, že Ukrajina neexistuje. To je jednoznačný protimluv. Je to naprosto a zcela účelově zavádějící postup,“ vysvětluje Zilynskyj.
Perejaslavská smlouva
Dlouhodobou součástí sporného výkladu dějin je i tzv. perejaslavská smlouva z roku 1654. Její obsah zůstává podle Zilynského dodnes zdrojem interpretačních sporů. Ukrajinští kozáci vedení Bohdanem Chmelnyckým tehdy požádali ruského panovníka o ochranu a pomoc proti Polákům.
OVĚŘOVNA: Domlouvání ukrajinské války? E-mail se odvolává na standardní smlouvu o pomoci raněným
Číst článek
Zilynskyj zdůrazňuje, že jejich stát si zachoval vysokou míru autonomie. „Uchovali si velkou míru suverenity, zachován byl odlišný právní systém na územích ovládaných kozáky.“
To, co v 17. století vzniklo, nebyl vstup Ukrajiny do Ruského impéria, ale smluvní vztah, který carové v dalších desetiletích systematicky oslabovali. „Tato privilegia byla následujícími cary soustavně omezována, a nakonec zrušena ve druhé polovině 18. století,“ dodává.
Sovětská Ukrajina
K formování sovětské Ukrajiny došlo v roce 1922, kdy vznikl Sovětský svaz. Dohodly se na něm čtyři územní subjekty, včetně sovětské Ukrajiny. Ta byla tehdy formálně suverénní, ale ve skutečnosti pod kontrolou sovětského Ruska.
Lenin nebyl podle Zilynského hlavním architektem jejích hranic. „Byl co do Ukrajiny ve vleku ne vždy příznivých událostí a musel upravovat ruskou politiku vůči Ukrajině podle okolností a propagandisticky co nejšikovněji,“ vysvětluje Zilynskyj.
Velmi častým bodem ruského narativu je také převod Krymu pod Ukrajinskou sovětskou republiku v roce 1954. Tehdejší vedení Sovětského svazu mělo pro tento krok pragmatické důvody. Krym byl geograficky i ekonomicky přirozeně propojen s Ukrajinou – například prostřednictvím Perekopské šíje.
OVĚŘOVNA: ‚Rasistická a nepravdivá tvrzení.‘ Čeští lékaři se nevracejí z Německa kvůli migrantům
Číst článek
„V podstatě se dá říci, že rozhodovaly důvody ekonomické, protože Krym byl z mnoha ohledů více provázán s Ukrajinou než Ruskem,“ vysvětluje Zilynskyj. Převod proběhl legálně v rámci tehdejšího právního rámce a byl schválen Nejvyšším sovětem Ruské sovětské federativní socialistické republiky. Přesto tento krok nezlepšil postavení ukrajinského obyvatelstva na Krymu – naopak.
„Zvýšil se v ní podíl ruskojazyčného obyvatelstva a Ukrajinci na Krymu neměli po roce 1954 o mnoho víc práv než dříve, například ve školství a vydavatelské politice,“ upozorňuje Zilynskyj.
Kořeny ukrajinské státnosti
Historii poloostrova navíc nelze chápat výhradně jako střet mezi Ruskem a Ukrajinou. Klíčovou roli v ní sehrávají krymští Tataři – původní obyvatelstvo Krymu, které čelilo jak stalinské genocidě, tak pozdějším represím.
Pokud jde o samotné kořeny ukrajinské státnosti, ty nelze zjednodušit na výsledek několika rozhodnutí ruských vládců. Vývoj byl komplikovaný a pozvolný, podobně jako v jiných částech východní Evropy, například na Balkáně nebo v pobaltských zemích.
„Pojem Ukrajina je doložen od středověku, jeho význam a územní obsah se však proměňoval a ustaloval se alespoň ve vědeckých pracích až od konce 19. století,“ potvrzuje Zilynskyj.
Ukrajinci sami označují za své první formy státnosti Kyjevskou Rus a později Haličsko-volyňské knížectví. Významnou kapitolou je i tzv. hetmanský stát, který vznikl po roce 1648 a fungoval jako specifická „vojenská demokracie“ v částech severovýchodní Ukrajiny.
Moderní ukrajinská státnost vznikla až během revolučních událostí v roce 1917. „Nebyla to však státnost bolševická a Lenin neměl s jejím vznikem nic společného,“ míní Zilynskyj.
Ustavení hranic
Po roce 1991 se nezávislá Ukrajina ustavila v hranicích, které odpovídaly její sovětské podobě. Tato skutečnost byla nejprve akceptována i ze strany Ruska. „Rusko a většina krymských Rusů sice začala tento stav téměř obratem zpochybňovat, jelcinovské Rusko však hranice Ukrajiny oficiálně uznalo v mezistátní smlouvě z roku 1996,“ vysvětluje Zilynskyj.
OVĚŘOVNA: V Paříži hajlovaly Ukrajinky, tvrdí e-mail. Jednalo se však o protest francouzských feministek
Číst článek
Pozdější úsilí o revizi těchto hranic je tedy vědomým porušením dohod, které Moskva sama podepsala.
Výroba map, obrázků a zjednodušujících narativů o „darovaných“ územích není náhodná. Podle Zilynského zapadá do tradičního způsobu ruské propagandy, který se snaží legitimizovat imperiální nároky tím, že přepisuje historii.
„Tímto postupem se má potvrdit ‚putinovská neboli ruská pravda‘, kterou většina ruského obyvatelstva zatím tupě akceptuje,“ varuje Zilynskyj. Historické výklady se tak stávají nástrojem k ospravedlnění agrese vůči sousednímu státu.
„Ve veřejnosti se má vyvolat jistota toho, že současná ‚zvláštní vojenská operace‘ je oprávněná a spravedlivá,“ pokračuje Zilynskyj. Samotná možnost historické diskuse přitom v Rusku mizí. „Kdo z Rusů by si dnes dovolil o těchto věcech diskutovat, aniž by riskoval společenské postavení nebo osobní svobodu?“ uzavírá Zilynskyj.
Napište nám
Projekt serveru iROZHLAS.cz se snaží vysvětlovat a zasazovat do kontextu nepravdivé informace, polopravdy nebo překroucená fakta. Zapojit se můžete i vy! Narazili jste na nějakou informaci a nejste si jistí, že je pravdivá? Pokusíme se ji za vás ověřit.
Napište nám na overovna@rozhlas.cz.