Všichni okolo jásali, ale já měl všeho dost, vzpomíná legendární Pavel Pavel na rozhýbání soch moai
Příběh objevení Velikonočního ostrova je skutečně velikonoční. Nikdo ho však u nás neproslavil víc než experimentální archeolog a technik Pavel Pavel, když v roce 1986 dokázal „rozchodit“ tamní sochy moai. Co je dodnes na ostrově patřícímu Chile ke zkoumání? A co přinesla zvuková archeologie při objevování 40 let starých kazet se zvukovým deníkem Pavla Pavla?
Ve druhé půlce 80. let jste byl členem expedice Thora Heyerdahla na Rapa Nui a rozhýbal jste sochy moai. Jaký je původní velikonoční příběh ostrova Rapa Nui? Jak byl objeven?
Velikonoční ostrov byl objeven Holanďany na Velikonoce 1722, tou dobou už jezdili evropské nebo peruánské jihoamerické lodi 200 let po Tichém oceánu. A Holanďané objevili při hledání země Velikonoční ostrov.
Malý ostrůvek a jedna z nejodlehlejších částí planety…
A záhada, jak se tam lidé dostali, je další ze záhad Velikonočního ostrova. Mimo toho, proč tam tesali obrovské sochy moai.
A když tam tenkrát starobylí mořeplavci dopluli, tak sochy moai už v té podobě, jak jste je v roce 1986 rozchodil vy, mohli vidět?
Tam už byly sochy v plné kráse a zdá se, že pár desítek let před tím, než tam mořeplavci přijeli, byla stěhována poslední socha. Že tam došlo k útlumu kultu, který zhruba 700 let na ostrově kvetl.
Dnes se uznává pět různých etap druhů, jako máme gotiku, renesanci a baroko. Měli sochy menší, jinak tvarované, a ty pozdější jsou největší a nejštíhlejší. Takže tam je určitý vývoj ve zhruba tisíci sochách, které mohli Holanďané poprvé spatřit.
‚Co máme společného? I tam zdobí vejce‘
Ale s vejci Velikonoční ostrov nesouvisí?
Musím říct, že trochu souvisí. Na ostrově dodnes zdobí vajíčka podobně jako kraslice náměty pozdějšího náboženství – ptačí muži, obřadní pádlo. Když se mě domorodci ptali, jak jsem se setkal s Velikonočním ostrovem, tak jsem říkal, že máme spousty společného – vy zdobíte vejce a my zdobíme kraslice. Takže na Velikonočním ostrově byl kult uctívání i vajec.
Na Velikonočním ostrově objevili další sochu moai. Byla na dně vyschlého jezera ve vulkanickém kráteru
Číst článek
Jak jste vlastně Thora Heyerdahla, Velikonoční ostrov a celé téma objevil?Desetiletý Pavel Pavel četl články z nejrůznějších časopisů o hypnóze, vesmíru, pyramidách. A sochy Velikonočního ostrova pro mě znamenaly normální technický problém, jak přestěhovat 10tunovou až 50tunovou sochu s partou domorodců v rákosových sukýnkách. To je technický problém.
Ale dospěl jsem k tomu přes vodácký tábor, když jsme se učili uzlovat, vztyčovat táborový požár, stavět bránu, takže to byla taková příprava. Plus jsem měl vynikajícího malíře, učitele malování Jiřího Rejžka, který mě naučil představivosti, perspektivě, což strojaři potřebují. Takže se to sešlo, ještě než mě Heyerdahl pozval.
Jaká ta chvíle byla nikoliv pro vás, ale pro Thora Heyerdahla? Věřil tomu, že to dokážete a že se nestane něco zlého? Protože jedna z podmínek byla, že se se sochou nesmí za žádnou cenu nic stát.
No to byla podmínka ministra kultury, který řekl, že když socha spadne a přerazí se, tak mě nechá zastřelit. Což řekl jako vtip, ale v Pinochetově Chile nedlouho po krvavém puči to pro mě jako vtip nevyznělo.
‚Heyerdahl si mě srovnal‘
Na vašem místě bych měl pocit, že bych měl za zády inspektora, že mě sleduje ostřížím zrakem, jestli nejsem na omylu…
Bylo mi 29 let a slovíčko stres jsem do té doby neznal, ale teď jsem byl v cizí zemi, neuměl jsem španělsky, uměl jsem špatně anglicky a měl jsem řídit experiment, řídit skupinu domorodců, kteří byli boží.
Chilané v referendu odmítli návrh ústavy. V platnosti zůstane dokument z vlády diktátora Pinocheta
Číst článek
Do toho filmaři. Když jsem to připravil, tak zastavili natáčení, že nám do sluníčka vlezl mráček. A že tam je Heyerdahl, osobnost, kterého jsem hltal, znal ho celý svět a který mě pozval, to byla jenom jedna ze součástek mého stresu.
To, že tam za mnou stojí archeologové, kteří Heyerdahlovi povolili se sochou hýbat, a kdyby se s tou sochou něco stalo mým přičiněním nebo neznámým povrchem, protože sochy se drolí, tak jsem se musel soustředit na samotný výkon řízení.
Při nácviku jsme to zkoušeli nejdřív s menší sochou. Tak jsem vytáhl foťák a vyfotil jsem si sochu, tu první, malou, cvičnou. A vidím, jak se na mě Heyerdahl dívá a říká – Pavle, ty jsi tu od řízení pokusu, od focení tady mám svůj štáb.
Tak mě takhle srovnal, a když ten vlastní pokus skončil a nic se nestalo, tak všichni slavili a jásali pro kameru, já jsem se sesunul do stínu a měl jsem všeho dost.
Jak vzpomíná Pavel Pavel na Thora Heyerdahla? Poslechněte si celý rozhovor výše.
