Vladimir Vladimirovič Putin. Novinářka vypráví o líném diktátorovi, který by chtěl být mocným carem

Praha 4. června 2025 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

„Se Švédskem jsme bojovali 21 let. Jak dlouho jste připraveni bojovat vy?“ ptal se Ukrajinců na jednáních v Istanbulu šéf ruské delegace Vladimir Medinskij. Je podle vás Vladimir Putin teď stejně odhodlaný, jako byl car Petr Veliký za války proti Švédsku?
Obávám se, že ano. Je přesvědčen, že by měl být dalším Petrem Velikým, sjednotitelem zemí, které si Rusko nárokuje. Také se obávám, že to je svým způsobem nešťastná hříčka osudu, protože během pandemie byl Putin v izolaci, trávil čas s historickými knihami a několika nejbližšími poradci. Jedním z nich byl Jurij Kovalčuk, jeho starý přítel z Petrohradu. Přesvědčil ho, že musí obnovit Ruské impérium. To si Putin ostatně myslel vždycky, ale nebýt pandemie a toho, že byl izolovaný od svých poněkud racionálnějších poradců, asi by se do tohoto dobrodružství nikdy nepustil. Jenže teď to chápe jako své poslání. Nemyslím si, že se může zastavit. 

Takže za to může pandemie. Vidíte ale nějaké paralely mezi takzvanou velkou severní válkou na počátku 18. století a Putinovou válkou proti Ukrajině?
Myslím, že Rusko, nebo přesněji Putin, má pocit, že Ukrajina je historicky součástí Ruského impéria. Řekl to už na začátku 90. let, když odešel z KGB a dostal svou první funkci ve veřejné správě. Jestli se s KGB opravdu rozloučil, nebo ne, to je jiná otázka. Nicméně ten rozhovor tehdy poskytl jako, řeklo by se, velmi demokratický a progresivní zástupce petrohradského starosty. Už tehdy obvinil bolševiky z rozpadu Ruského impéria. Řekl, že to byli oni, kdo zemi rozdělil na republiky, které nikdy předtím neexistovaly, a vůbec lidem vyprávěli kdejaké pohádky. 

Sen o Ruském impériu a jeho obnově měl Putin vždycky. Najdete to i v jeho knižním rozhovoru, který vyšel těsně předtím, než se v březnu 2000 stal prezidentem. Vzpomíná v něm, že když jako důstojník KGB sloužil v Drážďanech, sledoval po pádu Berlínské zdi demonstranty před sídlem tajné služby. Byl tehdy prý hodně rozhořčený a frustrovaný, protože chtěl, aby přijeli sovětští vojáci a poskytli KGB ochranu před bouřícím se davem. Z blízké sovětské základny ale žádná odpověď nepřicházela. A když sluchátko konečně někdo zvedl, vojáci stejně nic neudělali, protože čekali na rozkazy z Moskvy. Putin v rozhovoru z roku 2000 říká: Cítil jsem, jako bychom opouštěli naši pozici v Evropě, doufal jsem v nějaký plán B, ale nikdo žádný nenavrhoval; sovětská vláda to prostě vzdala a odešla. Toto všechno si v sobě Putin od té doby nese. Vidí se jako budovatel impéria bez ohledu na to, kam až ho to může zavést.  

To je hodně zajímavé, protože tento příběh se pořád opakuje. I Petr Veliký přece chtěl získat „ztracená“ ruská území. Putin je zřejmě přesvědčený, že dělá totéž. 
Bohužel je to tak. Myslím, že v tom hraje svou roli silný pocit ponížení po pádu Berlínské zdi a rozpadu Sovětského svazu. Putin věří, že obnovuje Rusko jako velmoc. Vážně to tak vidí. Přitom si mohl vybrat jiné způsoby, jak toho dosáhnout, a mohl by být i úspěšnější. Mohl v Rusku, se všemi jeho zdroji, vybudovat silnou a dynamickou ekonomiku. Vždyť Rusové se mohli pustit do křížku s celým světem, ale ve smyslu konkurenčního boje. Jenže Putin si místo toho usmyslel, že bude napadat své sousedy a oslabovat, rozvracet a rozeštvávat západní demokracie.  

Ruský politický analytik Andrej Kolesnikov napsal: „Petr Veliký otevřel okno do Evropy a Putin ho místo toho zatlouká shnilými prkny z časů Ivana Hrozného.“ Nepodobá se tedy Putin víc Ivanu Hroznému, než Petru Velikému? 
Řekla bych, že sám sebe si rád představuje jako Petra Velikého, jako velkého reformátora. Analogie s Ivanem Hrozným je ale bohužel mnohem přiléhavější, protože kvůli svým velkým imperiálním ambicím úplně rozložil ruskou ekonomiku. Může si říkat, že Rusko zvládlo sankce, vybudovalo novou alianci proti Západu, Západ už nedominuje světové ekonomice tak, jako za komunismu, kdy proti Sovětskému svazu platilo embargo. Přežije, protože obchoduje s Čínou, Indií a jinými zeměmi, s členskými státy skupiny BRICS. Jenže to všechno je jenom snaha zamluvit úpadek, ve kterém ruská ekonomika je a který velice dobře ilustrují statistiky. Myslím tím například inflaci, která oficiálně dosahuje 10 %. Neoficiálně to pravděpodobně je dvakrát tolik. Centrální banka musela zvýšit úrokové sazby na víc než 20 %, teď jsou na 21 %. Už to trvá několik měsíců. Lidé si nemohou dovolit splácet půjčky. Dokonce ani největší ruské korporace na to nemají. I Putinův nejbližší spojenec, šéf ruského státního zbrojařského koncernu Rostěch Sergej Čemezov, varoval, že přijde vlna bankrotů.

Všechno je teď napojené na zbrojní průmysl. Mimochodem Rusku prý docházejí i zásoby zbraní ze sovětských dob. Putin si to musí pořádně promyslet. Teď, po pětadvaceti letech v Kremlu, potřebuje myslet na budoucnost. Chce vážně zůstat u moci i nadále?
Ano. Podle mě je i toto jeden z důvodů, proč rozpoutal válku.

Takže pořád nemá dost?
Když už jednou změnil ústavu, aby mohl zůstat u moci, musí také najít nějaký důvod, proč by tam měl být. Řekla bych, že bez války a bez toho, že by přišel s tím, že Rusko má velkého nepřítele, by nebylo jasné, proč je dál prezidentem, proč je pořád u moci a co pro Rusy udělal. To je jeden z dalších mýtů, které za zdmi Kremlu vytvářejí. 

Putinovi oblíbenci

Viděla jste propagandistický film, který ruská státní televize natočila u příležitosti 25 let od chvíle, kdy se Putin poprvé stal prezidentem? Je tam scéna z Putinovy nablýskané kuchyně, jak si z ledničky bere láhev kefíru a nabídne ji reportérovi. Vypadá unaveně, utrápeně. Zdůrazňuje, jak dlouho do noci tvrdě pracuje. Chce, aby ho svět viděl právě takto, tedy jako skromného starého muže, který bojuje za ruský lid?
Myslím, že s tím umí dobře pracovat. Vytváří o sobě určitý propagandistický obrázek. Ve skutečnosti ale minimálně od jednoho z jeho někdejších blízkých spojenců, který ho poznal vážně dobře, víme, že je dost líný. Nerad brzo vstává, do práce nechodí dřív než v jedenáct nebo v poledne. Taky má zálibu v luxusu. Je tak trochu posedlý vším tím, co mu jeho postavení umožňuje.

Tak to diktátoři mívají, ne?
Zvlášť když už to dělají tak dlouho. Moc hezky to bylo vidět v investigacích Alexeje Navalného o Putinově paláci na pobřeží Černého moře.

Jachty a zlato všude.
Tak se ukazuje moc. Když ale předstírá, že je mužem z lidu, má zase úplně jinou image. Jinak ale věřím, že opravdu pracuje dlouho do noci. Nejspíš to bude další důvod, proč se mu ráno nechce vstávat.

Rád bych zmínil ještě jednoho ruského cara, protože ve zmíněném propagandistickém filmu se objeví taky portrét Alexandra III., přísného panovníka, který vládl koncem 19. století a hodně tlačil rusifikaci. Žádné války ale nevedl. To mi k Putinovi moc nesedí. Proč má ve svém bytě zrovna jeho portrét?
Nejsem si úplně jistá. Od dalších lidí, kteří Putina trochu znají, jsem totiž slyšela o jednom francouzském byznysmenovi, který mu vždy byl dost blízký. Byl to bývalý ruský aristokrat, vyrostl v Paříži po roce 1917, po ruské revoluci, žila tam jeho rodina. Byl to jeden z těch lidí, kteří Putinovi vnukli myšlenku, že obnovit Ruské impérium je skvělý nápad. Také ho nabádal, že by měl vládnout stejně dlouho jako Kateřina Veliká. Přinejmenším tvrdil, že právě to Putinovi řekl hned poté, co se stal prezidentem. Myslím, že Putin do jisté míry skutečně jde ve stopách Kateřiny Veliké.

Jsou tu ale jiní členové někdejší ruské carské aristokracie, kteří mu zase říkali, že by se měl řídit odkazem Mikuláše I., to byl opravdový absolutistický vládce, a že by se měl držet tří principů. Myslím, že první je domov, vlast a národ. Pak něco na způsob náboženství, přičemž moc nesejde na tom, že to je jenom fíkový list, který má nahradit komunismus, protože to je to, co zemi drží pohromadě. Kromě toho je potřeba mít vládce, samoděržavného cara, který bude hrát roli silného vůdce. Bez těchto tří prvků, se prý Rusko rozpadne. Toto jsou postavy, o kterých vím, že je Putinovi dávali za příklad. Ohledně Alexandra III. nevím.

Když jsme mluvili o Putinově touze po válce, chtěl bych se zeptat, jestli ho podle vás jeho nejbližší spojenci pořád ještě podporují, aby v ní pokračoval?
Putinovi spojenci v tom nejsou jednotní. Nicméně ti, kteří mu jsou nejblíž, patří k největším jestřábům a pokračování ve válce jednoznačně podporují. Věří totiž, že z vojenského hlediska mají navrch a že Západ je slabý. My se tak skutečně projevujeme, bohužel. Vidí Donalda Trumpa, jak se sám vykrucuje z vlastních ultimát. Věří, že Evropa je jejich, protože vidí vzestup krajně pravicových autoritářů, kteří mají k Rusku úplně jiný postoj, než doteď měla většina evropských politiků. Podle mě si myslí, že vyhrávají a že si můžou dovolit ve válce pokračovat. 

Před pár týdny jsem ale mluvila s několika západními představiteli, kteří si myslí, že to, co Putin dělá, je ve skutečnosti dost riskantní. Podle nich je možné, že ruský prezident dostává zavádějící informace o tom, jak to na bojišti doopravdy vypadá. Během minulého roku Rusko dokázalo dobýt jenom 0,6 % ukrajinského území a stálo ho to 1500 vojáků denně, kteří padli nebo byli zraněni. To jsou vysoká čísla. Celkově už podle západních odhadů ruské ztráty dosáhly jednoho milionu padlých a zraněných.

Kromě toho Rusko celou dobu využívá zdánlivě nevyčerpatelné zásoby sovětských tanků, které stačí zmodernizovat a poslat na frontu. Západní vojenští experti tvrdí, že pokud Rusové chtějí prolomit ukrajinskou obranu, tanky potřebují, aby si své územní zisky pojistili. Bez těžkých obrněných vozidel se vám může snadno stát, že vás protivník z dobytého území zase vytlačí. Odhady říkají, že zhruba do roka Rusko pocítí kritický nedostatek jak lidských zdrojů, tak těžké vojenské techniky. Samozřejmě, že Rusové mají nepřebernou zásobu dronů a raket, ale jen jimi se území dobýt nedá, potřebujete i obrněná vozidla. Takže Putin si, jak to Trump přesně popsal, opravdu zahrává s ohněm.

Mluvila jste o nedostatku informací nebo o zavádějících informacích, z nichž plynou rozhodnutí, která mohou být ovlivněna lidmi z Putinova okolí. V deníku The Washington Post jsem četl jeden z vašich posledních článků, ve kterém jste zmiňovala, že bývalý tajemník ruské bezpečnostní rady Nikolaj Patrušev mohl Putinem manipulovat. Jak?
Patrušev měl u KGB vždycky vyšší postavení a byl taky starší než Putin. I do Moskvy se přestěhoval dřív než on, udělal to už v polovině 90. let. Putin tehdy zůstal v Petrohradě. A i když se Putin stal prezidentem, Patrušev měl v jejich vztahu vždycky navrch. Během prvních let Putinova prezidentství se stal šéfem tajné služby FSB. Podle lidí, kteří měli k Putinovi během prvních dvou jeho mandátů blízko, to byl právě Patrušev, kdo přišel s nápadem, že by šlo Západ podlomit kapitalismem s ruskou tváří, a Rusové by díky tomu mohli obnovit svou imperiální moc. Patrušev vychází z kontextu studené války a je zarytým zastáncem toho, že svět je místo, kde úspěch jednoho znamená neúspěch druhého.

Nevíme, jestli Patrušev přiměl Putina, aby napadl Ukrajinu. Ale víme, že na nechvalně známém zasedání ruské bezpečnostní rady, jen několik dní před plnohodnotnou invazí, kdy se Putin navážel do šéfa rozvědky Sergeje Naryškina a všech se ptal, co má s Ukrajinou dělat, byl Patrušev jediný, kdo nevypadal polekaně nebo zděšeně. A řekl: Víš, Vladimire Vladimiroviči, můžeme si znovu promluvit s Bidenem a Američany. Všichni ale víme, že už byli dávno rozhodnutí. Patrušev tehdy jen dodal, že Ukrajina představuje pro ruskou územní celistvost hrozbu, se kterou je třeba se vypořádat.

To mě vážně fascinuje. Nitky vždycky vedou k lidem z KGB, což si odnáším i z vaší knihy s názvem Putinovi lidé, že Rusko funguje na „kágébáckém“ systému.
Obávám se, že to tak vážně je. Jak jsem o tom mluvila na začátku, Putin mohl udělat Rusko zase velkým. Mohl vybudovat silnou a dynamickou ekonomiku, aby Rusko bylo zase velmocí. Ale protože byl v KGB, ovládla ho paranoia o úmyslech Západu. Nehleděl na to, jestli to je pravda, nebo ne. Dívá se na svět přes optiku studené války a zpravodajských služeb. Ruské strategické bohatství a cashflow využívá k financování metod z dob KGB, kdy se sovětské tajné služby aktivně snažily rozvrátit Západ, podsouvaly svým protivníkům dezinformace nebo je rovnou vraždily. A taky financovaly politické strany.

Teď je toho ale asi tak milionkrát víc a je mnohem těžší to odhalit. V dobách Sovětského svazu byl západní bankovní systém ještě v plenkách. Sice existovaly například švýcarské bankovní účty, které se daly poměrně těžko sledovat, ale dnes máte nespočet offshorových společností a peníze vesele sviští kolem celého světa. Díky kryptoměnám je to teď ještě rychlejší. Není tak nic těžkého financovat podvratnou činnost a uniknout bez trestu.

Kšefty s Trumpem

Citovala jste Trumpa. Jeho role v mírových vyjednáváních je taky zajímavý příběh. Řekla byste, že je pouhým pozorovatelem, pátým kolem u vozu, nebo skutečným prostředníkem?
Řekla bych, že asi ani jedno.

Tak kým je?
Trump chce být prostředníkem. Vidí se tak, vidí se jako velký světový mírotvorce, nebo si aspoň myslel, že toho dosáhne. Dokud nezjistil, že je to ve skutečnosti mnohem těžší a nejde jen lusknout prsty. Věřil, že má s Putinem skvělý vztah, že ho poslechne. Myslel si, že jen on dokáže zjednat mezi Ruskem a Ukrajinou mír. Ukázalo se, že to očividně není pravda.

Ale zdá se, že už není tak naivní…
Začíná si to uvědomovat. I lidé v jeho vlastní Republikánské straně mu říkají, že si s ním Putin jen hraje a vodí ho za nos. Trump se tomu pořád brání. Myslím, že se mu opravdu líbí představa o silných vůdcích, o supervelmocích, které si mezi sebou rozdělí svět. Putin a jeho spojenci byli nadšení, když Trump oznámil, že chce pro sebe Grónsko a Panamský průplav. Pomysleli si, vždyť ten chlap je stejný jako my. My si vezmeme Ukrajinu, ty si nech Kanadu a Grónsko, rozdělíme si to. Nemusíme se přece řídit mezinárodním právem.

Rusové se toho rozhodli chytře využít. Povolali člověka, který měl na Trumpa a jeho zálibu v byznysu zapůsobit, Kirilla Dmitrijeva, zvláštního zástupce Putina pro hospodářskou spolupráci se zahraničím. Je to starý známý Jareda Kushnera, Trumpova zetě. Dmitrijev je ten, který Trumpovy nabízí všemožné obchodní dohody. A jak mi bylo řečeno, přesně kvůli tomu ho Rusové na tuto práci nasadili. Pořádně nevíme, co už se na těchto jednáních dohodlo, na co všechno zvláštní vyslanec Donalda Trumpa Steve Witkoff kývl. Když Witkoff jede do Moskvy, tak ani nemá vlastního tlumočníka z ambasády. Využívá tlumočnici z Kremlu. Nikdo si z jednání nedělá žádné poznámky, takže vážně nevíme, co se už domluvilo. Možná už se dohodli na nějakých obchodních podmínkách, a proto teď Trump dělá jen divadlo, že se snaží nastolit mír. Ve skutečnosti možná ale jen chce s Ruskem obchodovat. Nebo nevím… Myslím, že ani Putin neví, jak dlouho bude moct Trumpa tahat za nos, za jak dlouho mu dojde trpělivost. To se my a zbytek světa dozvíme v následujících týdnech.

Myslíte si, že Putin by nakonec mohl přijmout něco, co by mu naopak nabídl Donald Trump? Protože teď jsme svědky spousty výhrůžek, ale nepřišly žádné přísnější sankce, žádné kroky, které by na Putina zatlačily.
To je právě ono. Panuje nejistota. Určité kruhy v Moskvě se obávají, že Trumpovi dojde trpělivost velmi brzy a že by nakonec mohl na Rusko uvalit přísnější sankce. Proto by souhlasily s návrhem, že se vojsko zastaví na současné frontové linii výměnou za částečné zrušení sankcí, aby se z toho ruská ekonomika vůbec dokázala někdy oklepat.

Putin je ale podle mě přesvědčený o tom, že má na Trumpa páky. Jestli to znamená, že mu něco nabídl, netušíme. Trump sice podepsal dohodu o vzácných minerálech s Ukrajinou, ale kdo ví, třeba mu Putin nabídl další zdroje v Rusku. Fakt nemáme tušení. Budeme teď jako na trní, abychom zjistili, jak dlouho ještě bude Trump dokola opakovat: Chceme mír, tato válka musí skončit. Určitě si musí uvědomovat, že to čím dál tím víc působí jen jako prázdná slova.

Začal jsem severní válkou, která trvala 21 let a Rusko ji vyhrálo. Do značné míry díky své trpělivosti. Očekáváte, že Putinova invaze by mohla trvat ještě dalších 10 let? Protože už teď ta válka trvá 11 let...
Upřímně řečeno, byla by to tragédie. Na obou stranách umírá velké množství lidí. Chtěla bych být optimistická a říct, že do příštího roku to všechno skončí. Ale to nevíme. Nejsem si jistá, jestli si svět nezvykne na permanentní válku. Částečně se to asi už děje. Evropa se mění, hlavně co se týče obranného průmyslu. Přebírá odpovědnost za dodávky zbraní na Ukrajinu. Takže i když si Putin myslí, že čas je na jeho straně, tak dokud bude Evropa podporovat Ukrajinu, dokud zůstaneme jednotní, čas hraje spíš pro Evropu a Ukrajinu.

Putin teď u Rusů vyvolal velký dojem, že válka brzy skončí. Lidé se mu hlásí do armády, protože v tom vidí peníze. Myslí si, že budou bojovat jen pár měsíců, ne dlouhé roky. Vzpomeňte si taky na to, jak Jevgenij Prigožin vedl před dvěma lety neuvěřitelné povstání žoldáků, málem došel až do Moskvy. Na tom vidíte křehkost systému. Pak je tu bídný stav ruského hospodářství. Evropská ekonomika je mnohem silnější než ta ruská. Dokud bude Evropa podporovat Ukrajinu, tak bych moc nevsázela na to, že to i tentokrát Rusko bude schopné táhnout 21 let, ani že tuto válku nakonec vyhraje.

Catherine Beltonová v Praze vystoupila na konferenci Pravda v Pohybu. Videozáznam některých ostatních vystoupení a debat na konferenci najdete spolu s rozhovory s dalšími hosty na webu Českého rozhlasu Plus.