Odmítli ruské pasy, čekala je deportace. Vyhánění Ukrajinců značí nervozitu Kremlu, míní analytik
Všichni lidé na okupovaných územích, kteří do 10. září nepřijmou ruské občanství, budou deportováni. Tak zní březnový dekret vydaný Kremlem, deportace se ale odehrávají už dnes. Ukrajinci odmítající ruské pasy jsou nejdříve zadrženi a následně převezeni k hranicím Gruzie. Stále agresivnější metody rusifikace přitom značí sílící nervozitu Kremlu, který se snaží současný stav zabetonovat, míní analytik Pavel Havlíček.
Během prvních dnů ruské invaze na Ukrajinu skončila v područí ruských sil i vesnice Jakymivka, která leží jen kousek od města Melitopol v Záporožské oblasti. Právě odtud pochází padesátiletá Elena, která zkraje okupace dala výpověď na tamním finančním úřadě, aby se tak vyhnula spolupráci s ruskými okupanty.
Útok na Rusko, který se stal milníkem. Co víme o ukrajinské operaci Pavučina a jaké má dopady?
Číst článek
Stejně jako její rodina i Elena odmítla přijmout ruské občanství, zhruba rok a půl po začátku invaze se tak stala terčem okupačních úřadů. Vše začalo poté, co někdo zaklepal na její dveře. „Jdu ven a tam asi dvanáct lidí, všichni ozbrojení útočnými puškami. Řekli: ‚Dostali jsme informaci, že jste proukrajinská‘,“ vzpomíná Elena v rozhovoru pro nezávislý ruský portál Važnyje istorii.
Následovala domovní prohlídka, při které pracovníci ruských bezpečnostních služeb našli certifikát o udělení medaile, kterou dostala u příležitosti 15. výročí Ozbrojených sil Ukrajiny. V letech 2001 až 2006 totiž Elena pracovala jako finanční ředitelka vojenského odvodového úřadu.
„A pak začali: ‚Naverbovala vás (ukrajinská tajná služba) SBU. Řekla jsem jim: ‚Proč by to dělali?‘ Přišlo mi to legrační. Nikdy bych si nemyslela, že to bude důvod mého zadržení,“ říká Ukrajinka, která na následujících 45 dní skončila v zajetí ruských okupantů.
Nejdřív byla na samotce plné krys, kde neustále svítilo světlo, pro vězněné tak nebylo možné rozeznat, co je za denní dobu. Jídlo jí nosili jednou za tři dny a umýt se mohla až po měsíci. Mezitím k ní z okolních místností doléhal křik dalších zadržených lidí, kteří byli biti a mučeni.
‚Zaměřit se mohou na kohokoliv.‘ Rusové unášejí a mučí ukrajinské civilisty na okupovaných územích
Číst článek
Tehdy se Elena pokusila ukončit svůj život. „Snažila jsem se podřezat si žíly, ale pak jsem uviděla krev a pomyslela jsem si, co když budeme zítra osvobozeni a neuvidím svou dceru ani vnuka? Pak jsem vystřízlivěla a uvědomila si, že musím přežít a dostat se z toho pekla ven,“ vzpomíná.
V září 2023 byla Elena propuštěna. Poté, co vyšla ven, ji ale okamžitě zadrželi znovu – údajně za porušení zákazu vycházení. Natalia z projektu Unesení obyvatelé Melitopolu vysvětluje, že to je zcela běžná praxe. Okupační úřady propustí zadržené Ukrajince ve večerních hodinách a venku už čeká policie, která je okamžitě odvede. Lidé tak opět končí v cele.
V zadržovacích zařízeních strávila Elena dohromady pět měsíců. Vyšetřovatelé po ní chtěli, aby podepsala papír, že odmítá ruské občanství a žádá o deportaci. To Ukrajinka odmítala, nakonec ji tak posadili do auta a začátkem loňského roku ji odvezli k přechodu Verchnij Lars-Kazbegi, který leží mezi Ruskem a Gruzií. Spolu s další deportovanou Ukrajinkou je tam vysadili a předali příkaz k deportaci, podle kterého má Elena zákaz vstupu na ruské území do roku 2045.
Eleně se následně podařilo dovolat dceři a za několik dní se vydala na cestu přes Turecko do ukrajinského Záporoží. Měsíce strávené v zajetí se podepsaly na jejím zdraví.
Masové přepisování demografie
Příběh Eleny není ojedinělý. Portál Važnyje istorii uvádí, že během loňského a letošního roku bylo z okupovaných území do Gruzie deportováno nejméně sedmnáct Ukrajinců, skutečný počet ale může být daleko vyšší. Údaje o počtu Ukrajinců vyhnaných z okupovaných území totiž ruská strana nezveřejňuje.
Jak se žije v okupovaných částech Ukrajiny? Bez ruského pasu lékař nemocného neošetří
Číst článek
Březnový dekret vydaný ruským prezidentem Vladimirem Putinem nicméně nasvědčuje tomu, že deportovaných Ukrajinců může v dohledné době dále přibývat.
Vládce Kremlu totiž nařídil, aby všichni lidé pobývající v Rusku „zlegalizovali svůj status“, jinak budou deportováni. Putinův výnos se přitom týká také Ukrajinců, kteří žijí na Krymu i v okupovaných částech Doněcké, Luhanské, Záporožské a Chersonské oblasti, které Moskva jednostranně prohlásila za ruské území v roce 2022.
Proti rozhodnutí se postavila nejen Ukrajina, která dekret označila za další důkaz válečných zločinů páchaných Ruskou federací, ale například i lidskoprávní organizace Human Rights Watch.
Jak už v březnu upozornil také odborník think-tanku Atlantic Council Peter Dickinson, dekret je poslední připomínkou toho, že ruská invaze na Ukrajinu není pouhým hraničním sporem ani snahou zajistit Rusku bezpečnost. „Je to koloniální válka toho nejbrutálnějšího druhu, jejímž cílem je zničit Ukrajinu jako stát i národ. V srdci Evropy a před přihlížejícím světem Putin otevřeně prosazuje politiku, která téměř jistě odpovídá definici etnických čistek,“ varuje Dickinson.
Rusifikovat i připravit na boj proti vlastní zemi. Jak Rusko vymývá mozky dětí z okupovaných území
Číst článek
Rusko se totiž nejrůznějšími nátlakovými metodami dlouhodobě snaží okupovaná ukrajinská území rusifikovat a nutí lidi přijmout ruské občanství, zatímco láká vlastní občany, aby se na okupovaná území přistěhovali.
„Tato forma nátlakové politiky je mezinárodně válečným zločinem, který souvisí s přepisováním demografie daného území,“ říká pro iROZHLAS.cz odborník na Rusko a východní Evropu z Asociace pro mezinárodní otázky Pavel Havlíček. Příslib Vladimira Putina deportovat všechny, kteří odmítají ruské občanství, přitom vidí jako důkaz sílící nervozity Kremlu.
„Tento krok vnímám jako radikalizaci ruského přístupu a snahu zabetonovat současný stav věcí, který ukazuje na to, že Rusové jsou stále nervóznější,“ míní odborník. V době probíhajících „mírových“ rozhovorů se totiž Kreml snaží co nejurputněji upevnit kontrolu nad ukrajinskými územími, které Rusko během války dobylo.
Území nejsou ztracena definitivně
Portál Važnyje istorii líčí i příběhy dalších dvou Ukrajinců, kteří se ruským okupantům nepodvolili a skončili v deportaci u hranic s Gruzií.
Kde jsou německé taurusy? V roli opozičního lídra je Merz chtěl dodat Ukrajině, teď kancléř lavíruje
Číst článek
Jednou z nich je Sevil z Melitopolu, kterou po opakovaném zatčení letos v únoru navštívili pracovníci migračního úřadu zahalení v kuklách. Předložili jí rozhodnutí o deportaci, podle něhož má zákaz vstupu do Ruska na 45 let. Spoutanou a v doprovodu osmi strážců ji pak společně se dvěma dalšími Ukrajinci převezli k hraničnímu přechodu Verchnij Lars-Kazbegi, kde je čekal ještě několikahodinový hovor s gruzínskými pohraničníky. Přes Tbilisi se pak Sevil vrátila zpátky na Ukrajinu.
Stejný osud čekal i padesátiletého Ivana ze Záporoží, který v letech 2016 až 2019 sloužil v ukrajinské armádě. Stejně jako řada dalších Ukrajinců byl také Ivan opakovaně zatčen za porušení zákazu vycházení. Navzdory nátlaku ale on ani jeho manželka ruský pas nikdy nepřijali.
Ke gruzínským hranicím ho převezli letos v březnu, tedy v době vydání Putinova dekretu. Vzpomíná na slova dozorců, kteří ho tehdy ke gruzínským hranicím převáželi: „Teď jedete v pohodlí, brzo ale budeme převážet všechny, co nepřijali (ruské) pasy, v antonech. Putin podepsal dekret o deportaci všech takových.“
Po letech násilné pasportizace a rusifikace vypadají okupovaná území Ukrajiny stále víc jako ruská, nucené vysídlování je však posledním střípkem ve snaze Kremlu zbavit se všech zbývajících Ukrajinců, kteří ruské občanství dosud odmítali. To vše ztěžuje budoucí návrat těchto území zpět pod ukrajinskou kontrolu, jak ale upozorňuje analytik Pavel Havlíček, „není to konec příběhu“.
‚Vykopnutí letní ofenzivy.‘ Rusové v posledních týdnech významně pokročili v Doněcké oblasti
Číst článek
„Lidé, kteří byli násilně vysídleni a deportováni, se tam mohou opět vrátit. Tenhle příběh není pro tuto část světa bohužel neznámý a netypický. Vezměme si jen návrat Krymských Tatarů, kteří byli Stalinem vysídleni z Krymského poloostrova. Tito lidé se tam postupně vrátili a dodnes tam tvoří určitou část obyvatelstva. Tyto procesy tedy nejsou nezvratitelné,“ říká pro iROZHLAS.cz.
Odborník dodává, že pokud to umožní bezpečnostní či politická a geopolitická situace, Ukrajinci se jednou budou moct na okupovaná území vrátit, otázka reintegrace těchto oblastí tedy nekončí stále agresivnější rusifikací a nátlakovou politikou prosazovanou Kremlem.
„Myslím, že tato území nejsou definitivně ztracena, i když to může určitý čas trvat. Reintegrace těchto území ale bude vyžadovat citlivý přístup ukrajinské strany,“ říká Havlíček s tím, že v případě návratu těchto území nebude možné házet všechny lidi s ruskými pasy do jednoho pytle a Ukrajina bude muset zkoumat, jaké pro to lidé měli důvody.
„To budou výzvy pro poválečný vývoj, který jednou přijde. Pak bude zapotřebí, aby Ukrajina tyto věci zohledňovala a byla v těchto otázkách citlivá. Protože ne každý člověk s ruským pasem je kolaborant s Ruskem a ne každý se podílel na ruském válečném úsilí. Někteří lidé totiž byli objektivně dotlačeni k tomu, aby ruské pasy přijali,“ říká Havlíček, podle kterého k tomu Ukrajina bude muset přihlížet.
